Život v době koronavirové

Od poloviny března čelíme všichni nebývalé výzvě. Ať chceme nebo ne pandemie koronaviru se dotkla každého z nás. I když se opatření postupně uvolňují, a zdá se, že jsme na tom opravdu dobře, nezaškodí se na celou věc podívat trochu s odstupem. Osobně nebezpečí vůbec nezlehčuji, beru všechna vládou nařízená opatření jako pozitivní a tvrdím, že jejich včasné přijetí a poměrně velká přísnost nám velmi pomohli. To ale neznamená, že vše přijímám bez výhrad a přemýšlení. Nejsem epidemiolog ani lékař, ale dívám se kolem sebe, hledám informace z různých zdrojů a snažím se udělat si na věc vlastní názor. Nemusíte se mnou souhlasit. Bude úplně stačit, když se zastavíte a popřemýšlíte.

NEJSOU ČÍSLA JAKO ČÍSLA

Den za dnem jsme zásobeni sadou nových čísel. Počet nakažených u nás, počet nakažených tu i onde, počet vyléčených, počet mrtvých… Pojďme se nad těmi čísly trošku pozastavit? Co znamená počet nakažených? Nebylo by lepší říkat třeba počet osob s prokázanou nákazou? On totiž počet nakažených bude násobně větší – jen o tom nevědí. Měli totiž jen mírné nebo žádné příznaky, a tak nebyli na testech.

Úplně jinou vypovídací hodnotu má onen „počet nakažených“, pokud ho přepočítáme na milion obyvatel dané země. To na tom v Evropě 30. března najednou nebyla nejhůř Itálie ale Lucembursko. Itálie byla až třetí za druhým Španělskem. Na vše se dá dívat různými úhly pohledu.

MÉDIA A SOCIÁLNÍ SÍTĚ BRÁT S REZERVOU

Těmi čísly nás zásobují média, která ráda používají zkratkovitá, snadno uchopitelná vyjádření. Člověk, který nemá chuť nebo čas se tím více zabývat snadno podlehne různým iluzím a zkreslením. Navíc se na sociálních sítích vyrojila spousta odborníků epidemiologů s titulem z Vysoké školy života, kteří pochopitelně vědí nejlépe co a jak dělat a co a jak na virus platí. Dotaz amerického prezidenta na to, zda by bylo možné vpichovat do žil desinfekci – ať už byl myšlen jakkoli – snad ani nemá cenu komentovat. Řešení je jednoduché. Sledovat jen důvěryhodné zdroje, informace ověřovat a hlavně sociální sítě a zprávy také občas vypnout. To je ta nejlepší psychohygiena.

BÝT SÁM SE SEBOU

K té psychohygieně se vlastně dala krásně využít doba omezeného pohybu. Po pravdě nezávidím nikomu, kdo musel zůstat doma z práce, zároveň učit děti a zároveň se třeba starat o staré rodiče. Na druhou stranu mě ale překvapovalo poměrně velké množství lidí, kteří říkali, že už neví, co doma s dětmi dělat, že se nudí… Ten čas se dal přece krásně využít. Byla to příležitost třeba trošku zpomalit, trávit mnohem více času s rodinou nebo být zkrátka víc sám se sebou. A to se ukazuje že moc neumíme. Řada z nás najednou nevěděla, co s časem.

SOUNÁLEŽITOST OPĚT ZABRALA

Tak jak vláda zvládla opatření o to méně zvládla další věci. Například zásobování zdravotnickým materiálem nebo pomoc podnikatelům. Nezbývalo, než aby si český národ opět pomohl sám. Ukázalo se, že když jde do tuhého, umíme improvizovat a táhnout za jeden provaz. Podobně jsem to vnímal třeba v roce 1989 nebo během povodní. Tolik lidí nebo organizací které šili roušky, vyráběli štíty, pomáhali s výukou dětí, vozili jídlo zdravotníkům… Úžasné. Opět jsme jako Češi dokázali, že si umíme poradit.

JAK JE TO S ODPOVĚDNOSTÍ JEDNOTLIVCE?

Na druhou stranu mám pocit, že na tom nejsme moc dobře s trpělivostí, tolerancí a vnímání osobní odpovědnosti. Byl jsem často svědkem situací, kdy lidé upřednostnili vlastní zájem a ego, bez ohledu na nebezpečí, kterému vystavili ostatní. Po pravdě řečeno nám v tomto směru chybí ve vrcholných patrech politiky vzory hodné následování. Opět si musíme poradit sami. Naštěstí je hodně lidí, kteří v sobě mají pokory a ohleduplnosti dost.

TŘEBÍČ TO ZVLÁDÁ S GRÁCIÍ

Jsem moc rád, že našemu městu se vyhnula větší vlna onemocnění. Věřím, že tomu přispěla včasná opatření přijatá vedením města. Povedlo se zajistit zásobování rouškami, respirátory i desinfekcí z různých zdrojů, starosta pravidelně, srozumitelně a bez emocí informoval občany města. To všechno přispělo k tomu, že jsme to v Třebíči všichni zvládli. Sluší se poděkovat všem, kdo se na tom podíleli. Nebylo to snadné.

ON UŽ TU BUDE POŘÁD

Nebylo to snadné… Opatření se postupně uvolňují… Je ale potřeba se smířit s tím, že do nemoc COVID-19 prostě bude. Nezmizí mávnutím kouzelného proutku. Poslední dobou se hodně spekuluje o druhé vlně. Osobně jsem přesvědčen, že úplně v klidu budeme, až se podaří vyvinout spolehlivý lék a vakcínu.

A potom se zase objeví virus nový… Snad se poučíme a budeme lépe připraveni.

Jan Burda pro Třebíčské noviny – květen 2020

AKTUÁLNÍ INFORMACE K SOUČASNÉ SITUACI V TŘEBÍČI NAJDETE NA WEBU MĚSTA ZDE.

NEBO NA TELEVIZNÍM KANÁLE MĚSTA ZDE.

Napsat komentář